 
Městská část
Praha - Satalice
K Radonicům 81
190 15 Praha 9
e-mail: urad@mcsatalice.cz
telefon: 286851326
fax: 286851917
|
 |
Po panu Josefu Vodičkovi , který vedl kroniku Satalic naposledy, a skončil se zápisy rokem 1995, byl zastupitelstvem jmenován v září 2004 kronikářem pan Miloš Koděra. Jeho prvním úkolem bude shromáždit a dopsat události ze života Satalic od roku 1996 do roku 2003 a pak již provádět zápisy aktuálně.
Výpis z kroniky Satalic
Jako vzpomínku na kronikáře pana Josefa Vodičku a s poděkováním za jeho obětavou práci uvádíme přepis jeho výpisu z kroniky Satalic.
V roce 1948 byla pověřena učitelka Kristina Lejsková, aby psala kroniku obce Satalic. Po dvouleté práci v archivu Země české, ministerstvu vnitra, v archivu města Prahy, v Národním muzeu, v muzeu města Prahy, univerzitní a národní knihovně a na obecním úřadě v Satalicích, přistoupila k zápisu sebraného materiálu, aby zachytila v pamětní knize co současná doba přináší a alespoň zhruba to, co je možno zjistit z dějin blízkých i dávno minulých.
Sama se narodila v roce 1903 ve Vysokém Mýtě ve východních Čechách. Studovala v Litomyšli a stala se učitelkou. V roce 1945 byla přidělena na nově zřízenou školu do Satalic.
Úvodem napsala "nechť tato pamětní kniha poví generacím, jak jsme žili a jak žijeme, co nás trápí a bolí, z čeho se radujeme, zač bojujeme, o co se snažíme a jak rosteme."
První pamětní kniha naší obce je psána do roku 1950. Ve druhé pamětní knize jsou zápisy od roku 1951. Kronikářem se stal Miloslav Kittler, jeho pomocníkem Jaroslav Svoboda a zapisovatelem byl Jaroslav Chlumecký. Po Miloslavu Kittlerovi se stal kronikářem v roce 1966 Josef Formánek, který vedl kroniku do roku 1976. Poslední zápis provedl Doc. Ing. Josef Trčka v roce 1977.
Vznik naší obce spadá hluboko do minulých století. Původně zde byl asi jenom dvůr, kolem něhož se seskupilo několik statků a chalup poddaných. Dvůr Satalice patřil od nepamětných dob kapitule sv. Apolináře. Tato kapitula měla své sídlo v Sadské. Z této doby není o Satalicích žádný záznam. Až teprve roku 1362, kdy byla kapitula spojena s metropolitní kapitulou na Hradě.
Kapitula sv. Apolináře, která byla císařem Karlem přenesena ze Sadské na horu Větrnou na Novém Městě Pražském, podržela starodávná nadání svá, která měla v předešlém sídle, vyjma toliko farní kostel v Sadské, který arcibiskup Arnošt přivtělil ke klášteru kanovníků řeholných, řádu sv. Augustina, nově při něm založeném r. 1362. Následuje soupis a popis statků. Také probošt měl něco luk u Sadské, mimo to ves Hrádek u Čelákovic a blíže ku Praze ves Satalice s dvorem poplužním o půldruhém popluží a s lidmi poplatnými a robotnými.
V popise úředníků a důstojníků světských i duchovních na Starém Městě pražském " Sluhové obecní", se v soupise purkmistrů hor viničných vyskytuje r. 1387 jméno Vojtěch ze Satalic.
Další zpráva o Satalicích je v listině od krále Vladislava z r. 1477,podle které obdržel děkan kapituly Václav Vrbenský roční důchod 19,5 kopy grošů ze vsi Satalice , která děkanství sv. Apolináře náležela.
Později se vystřídalo několik majitelů Satalic. Podle kupní smlouvy z r. 1617, což je uvedeno v archivu bývalé císařské komory, byly koupeny Satalice Novým Městem pražským.
Od konventu kláštera sv. Anny sv. Vavřince na Starém Městě pražském za 1 120 kop stříbra.
23. května 1681 potvrzuje syndikus Nového města pražského Franz Lipmann Albertu Václavu Hložkovi ze Žampachu, pražskému vícepurkrabímu, že je obec ochotna prodati mu pustý dvůr v Satalicích za 1 000 kop míšenských,přičemž náklad na trhovou smlouvu je k tíži kupujícímu. Kupující je však povinen opatřit si povolení císařovo. Dne 14. června 1681 žádá Albert Václav Hložek ze Žampachu císaře, aby mu dovolil ves Satalice koupit. Žádost odůvodňuje tím, že je potřebný čerstvého vzduchu a že Satalice leží blízko Prahy, takže mu umožní konat jeho službu pražského vícepurkrabího. Dostává povolení císařské kanceláře. V listině ze dne 14. srpna 1681 podává posudek pražská obec, že dvůr je předcházejícími válkami zpustošen, že tam není poddaných, a že musí být obhospodařován cizí čeledí a že to stojí mnoho peněz.
V roce 1654 jsou uvedeni následující držitelé gruntů:
Sedlákovský, Berounský, Maštalka, Kejchar, Březinovský, Chaloupecký a Padouchovský.
Jako chalupníci jsou uvedeni:
Tomáš Peška, Martin Novák, Jan Novák, Matouš Janečka a Jan Kouba.
V roce 1657 byla majitelkou dvora kapitula Vyšehradu.
Dobu útlaku lidu vyjadřuje žádost satalského obyvatele Pavla Vyklouze z roku 1672. Poníženými a zoufalými slovy zapřísahá se Pavel Vyklouzl císařské komoře, že není nevolníkem, za kterhéo jej satalská vrchnost pokládá. Uvádí, že je člověkem svobodným a tuto svobodu mu satalská vrchnost odpírá neprávem. Dopis končí podpise - Váš na kolenou se modlící Pavel Vyklouzl. K této žádosti je přiloženo potvrzení hraběte Kolovrata, hejtmana markrabství moravského, který potvrzuje, že Pavel Vyklouzl je svobodným člověkem, propuštěným z poddanství a že se může svobodně pohybovat po celém panství i jinde, aniž by byl povinen jakýmkoli poplatkem. Žádost byla císařskou komorou zamítnuta.
Roku 1714 byl dvůr opět majetkem kostela sv. Apolináře na vrchu Větrově na novém městě Pražském.
V roce 1716 byl dvůr prodán a koupil jej Romedius Johann Franz, hrabě z Thun - hohenstejnu, za 15 900 zlatých. Po jeho smrti koupil tento statek Václav Klement von Salza, který jej odstoupil hraběti Černínovi z Chudenic.
Podle zápisu z roku 1714 byla založena v Satalicích kaple sv. Anny, kde měly být každoročně služby boží jenom na slavnost sv. Anny. Tato skutečnost byla uvedena v daňovém přiznání vinařské vrchnosti, která byla patronkou této kaple a žádala z tohoto titulu slevu na daních.
O založení kaple je možno se dočíst v pamětní knize vinařské fary ( zápis z roku 1830 ).
" Za starých dob, tj. pravděpodobně v 16.stol., stávala na tomto místě pouze malá kaplička. Satanicemi vedla veřejná cesta. Jednou tudy projížděla hraběnka Šporková. Narodilo se jí dítě a z vděčnosti k sv. Anně, kterou v tuto dobu vzývala, dala slib, že tuto malou kapličku rozšíří a vyzdobí. Svůj slib splnila".
V kronice je zaznamenán obsah pamětního spisu, nalezeného ve zvonici kaple, z 13. července 1737, za panování hraběte Černína z Chudenic. Tento spis potvrzuje rozšíření kaple a zvýšení věže. V roce 1876 byly provedeny rozsáhlé opravy a změny jako např. Vydláždění podlahy. Zhotoven byl i nový obraz sv. Anny.
Kaple je barokní stavba, obdélníková s vížkou nad konvexně prohnutým průčelím s polokruhovým závěrem. Vnitřek je kryt plochým stropem. Její popis je uveden v soupise památek historických. Původně zde byly dva zvony, větší z roku 1741. Oba byly sňaty za I. Světové války v roce 1917 a použity na válečné účely. V současné době je v kapli zvonek jeden. Tímto se zvonilo poledne a když některý občan zemřel.
V zápise vinařské fary je psáno, že toho roku 1876 byly vystavěna z Vinoře do Satalic nová silnice.
Mimo záznamů v kronice víme, že v háji, který se rozprostírá mezi Satanicemi a Vinoří bylo takzvané hradiště, které zřejmě souviselo s početním osídlením v mladší době hradištní / střední doba bronzová/. Tvoří je dva prostory. Větší " Velké hradiště " 3 ha 69 a, a menší
" Malé hradiště", které měří 86 a. toto hradiště nebylo dlouho blíže zkoumáno. Podrobný povrchový průzkum byl proveden v r. 1962 pravěkým oddělením Muzea hl. m. Prahy ve spolupráci S Archeologickým kroužkem mládeže v Satalicích, vedeným tehdejším kronikářem Mílou Kittlerem. Nalezeny byly zlomky a střepy nádob tzv. unětické kultury.
K objasnění života našich předků nám slouží i záznam v kronice z r. 1749,kdy osada Satalice byla povinna vysílat na robotu dva poplužní sedláky 5 dní v týdnu po celý rok. Každý sedlák a chalupník měl určen počet dní, který musel ročně odpracovat. V r. 1848 se robota nekonala / robota zrušena 1781 /, ale sedláci museli odvést panstvu náhradu, která činila 222 zlaté, 45 krejcarů. Podle protokolu z r. 1851 bylo 11 satalských občanů vyvázáno z robotních povinností. Museli však odvádět vrchnosti roční úrok. Velkou událostí bylo " Pochování roboty" ve zdejším háji.
Původ jména Satalice.
Původ jména se vykládá v odborné literatuře dvojím způsobem. Buď to byla ves lidí Sotalových, nebo mohlo jít o přezdívku, vzniklou z dříve používaného slova sotat, což znamená strčit do někoho, udeřit někým o zem apod. Slovo sota znamená ránu. Satalice tedy byly ves satalů, strkačů a rváčů. R. 1374 Sathalitcz, 1412 Satalicz, v 16 století Satalice.
Obec Satalice je na 50"8´ zeměpisné šířky a 32"13´zeměpisné délky. Nejstarší domy v obci jsou okolo dvora a rybníka. Mezi ně patří budova bývalé hospody. Fortelně postaven, přečkala staletí. Jako krčma se připomíná více jak před 500 lety, tj. roku 1412.Velký význam pro Satalice měla železniční stanice Satalice. V říjnu1872 projel nově postaveným, slavnostně vyzdobeným nádražím první vlak. Velkoobchodník Alexandr Schiller z Vídně, zakoupil v roce 1841 od kněžny Schwarzenbergové Makovice a vystavěl zde roku 1851 cukrovar. Takovýto podnik potřeboval železniční spojení. Roku 1871 byla dokončena železniční trať Neratovice - Makovice. Tra´t Makovice - Praha se zpozdila pro odpor Černínů, kteří nechtěli dovolit stavbu dráhy oborou. Proto bylo nutno prokopat skály. Práce byly dokončeny v roce 1872. provoz byl zahájen pod jménem Česká severní dráha.
Rok 1872 je historickým mezníkem ve vzrůstu naší obce, neboť výstavbou železnice nastal pro obec nerušený rozvoj. V té době je zaznamenáno v Satalicích 23 usedlostí. Na přelomu století, vlivem železnice a Hálova podnikatelství, který stavěl domky v nové osadě u nádraží, vzrostl počet domů na 83 a počet obyvatel na 513. Zestátnění dráhy bylo provedeno v roce 1908.
Další desetiletí jsou již ve znamení velkého stavebního ruchu. Na příklad roku 1924 začíná výstavba Nové Vinoře a také zde vznikají četné průmyslové podniky. Téhož roku bylo v obci zavedeno elektrické osvětlení. Před druhou světovou válkou byla postavena skupina domků v Josefově. Majitelé byli většinou Josefové.
Část obce t. zv. Nová Vinoř byla původně na katastru obce Vinoře. Byla zde situace, že dům.106 měl obytný dům ve Vinoři a zahradu v Satalicích. Dům č. 206, byl to tehdy hostinec u Malých, měl výčep na katastru Satalickém a ostatní část budovy na katastru Vinařském. Ulici od křižovatky k Vinoři tvořily domy na jedné straně satanické a na druhé Vinařské.
V roce 1950 byla Nová Vinoř připojena k Satalicím. Katastr obce se zvětšil o 120 hektarů, 160 domů a 640obyvatel. Bylo provedeno přečíslování domů v celé obci.
Satalice prošly za staletí též mnoha územními změnami okresů. Archiv ministerstva vnitra " Das Königsreich Böhmen " z roku 1844 uvádí, že Satalice patřily do Kouřimského okresu a měly v roce 1837 23 domy, 172 obyvatel a dvůr na starodávné cestě z Prahy do Nymburka. Řadu let byly dále zařazeny do okresu Karlínského, potom do okresu Praha - sever od roku 1961 Praha - východ, a od roku 1974 připojeny, jako součást Hlavního města Prahy do obvodu Prahy 9.
Uváděné stavy domů a obyvatel:
| 1787 | 17 domů | |
| 1869 | 23 domů | 201 obyvatel |
| 1880 | 28 domů | 284 obyvatel / při sčítání lidu / |
| 1900 | 83 domů | 513 obyvatel |
| 1930 | 133 domů | 973 obyvatel |
| 1948 | 176 domů | 1.077 obyvatel |
| 1977 | 386 domů | 1.700 obyvatel |
Samostatnou obcí jsou Satalice pravděpodobně od r. 1889
Prvním starostou byl rolník Josef Fiala z domu č. 113, je o něm zapsáno, že se přičinil o samostatnost obce.
Starostové:
| 1889 - 1901 | Josef Fiala |
| 1901 - 1908 | František Novák |
| 1908 - 1917 | opět Josef Fiala |
| 1917 - 1919 | Josef Franěk |
| 1924 - 1926 | Josef Houžvička |
| 1927 - | Josef Krucký |
| 1932 - 1939 | Leonard Charous |
V roce 1941 z nařízení se stal členem obecní rady a náměstkem starosty Němec Julius Schwarz. V r. 1944 bylo rozpuštěno obecní zastupitelstvo a J. Schwarz se stal neomezeným vládcem v obci až do revoluce.
Předsedové MNV:
| 1945 - 1949 | Jindřich Stříbrný |
| 1949 - 1953 | Přemysl Hedrlín |
| 1953 - 1957 | Josef Henzl |
| 1960 - 1964 | František Viták |
| 1964 - 1971 | Josef Vrabec |
| 1971 - 1976 | Josef Holata |
| 1976 - | Josef Fiala |
První obecní úřadovna byla umístěna v domě č.96, společně s kampeličkou. Od roku 1932 v čísle 94 a v roce 1943 se přestěhovala do nové budovy školy. Od roku 1945 je v budově po p. Zástěrovi. Původně byly Satalice spojeny s Vinoří. Samostatnou obcí jsou od roku 1889.
Jak již bylo uvedeno, obec Satalice v dřívějších dobách malá počtem obyvatel, tvořila jednotu s obcí Vinoř. Ve Vinoři byla také škola, společná pro všechny okolní obce. Byla to škola 4 třídní.Nejstarší zápis je z roku 1878. V letech 1883 měla škola ve Vinoři 544. dětí. V roce 1900 měla IV. Třída 113 žáků,V. třída 132 žáků. První návrh o měšťanské škole byl v roce 1921.
Vzpomínky pamětníků a záznamy ze schůzí obecní rady připomínají dlouholeté úsilí satalických občanů o zřízení vlastní školy. A právě takové bylo úsilí druhé poloviny občanů tuto snahu potlačit z obavy, aby nebyli platebně zatíženi. Proto chodili děti do vinořské školy dál, i když ostatní okolní obce měly už své školy vlastní.
Až teprve roku 1940 bylo přikročeno ke stavbě tak zvaného kulturního domu, se kterým se počítalo na budoucí školu. Za okupace tam byla umístěna kancelář obecního úřadu. 28. října 1945 byla slavnostně otevřena trojtřídní škola, vedená jako pobočka školy vinořské. Zařízení školy bylo prosté, lavice byly staré a vypůjčené. V roce 1947 bylo přikročeno k přístavbě dalších dvou tříd. Svépomocí, brigádami a obětavostí občanů byla v poměrně krátké době postavena druhá polovina školy.
V roce 1959 byla otevřena druhá budova školy, na které bylo odpracováno 23.000 brigádních hodin. Byla tak vytvořena osmiletá základní škola, s kuchyní a provizorní družinou. Teprve v roce 1960 byla ustavena devítiletá základní škola. Jedna třída byla umístěna v prvém patře požárního domu. V roce 1980 byla přistavěna družina u zadní budovy, v roce 1984ybourán dřevěný domek před první budovou a otevřena polytechnická dílna.
Ředitelé školy:
| Do roku 1957 | Růžena Trčková |
| 1957 - 1962 | František Klifner |
| 1962 - 1970 | Miroslav Soukup |
| 1970 - 1980 | Jiří Adámek |
| 1980 - | Bohunka Matušková |
Mateřská škola byla v provozu od října 1950 v domě č.268, který se stal majetkem Národního výboru po Němci Jirčíkovi v dnešní ulici Trabantské. Nová budova školky pro9 dětí byla stavěna od listopadu 1979 a dokončena v roce 1983.
Matriční obvod byl v Satalicích zřízen 1. 1. 195. Matrikářem byl do roku 1960 Ervín Kotala, dále Naďa Mališová a Helena Horáková. Byly zde uzavírány sňatky - v prvém poschodí budovy MNV. Nyní je matrika ve Vinoři.
Významní obyvatelé naší obce:
Jan Nebeský z Wojkowitz narozen 18. 5. 1880 v Nymburce, zemřel 6. 12. 1944 v Satalicích. Patřil k významným českým básníkům a dostal v roce 1927 státní cenu. Přispíval do různých časopisů, na příklad do Lumíra a Zlaté Prahy. Je o něm psáno v " Přehledných dějinách literatury české " od J. Nováka. V Satalicích žil od roku 1938 v domě č. 102, kde také zemřel. Pochován je v Nymburce.
Metoděj Hedrlín Satalický
Profesor Dr. Albert Pražák se zmiňuje ve své knize " Vrchlickému na blízku ", vydané v roce 1945 o satalickém rodáku Hedrlínu Satalickém, redaktoru almanachu " Na nové květy ". Hedrlín se narodil 10. 2. 1879 v Satalicích č. 27. Chodil na filosofickou fakultu v letech 1900 - 1905. Znal se s Vrchlickým. Žil skromně, až v nouzi. Se ženou odjel do Francie a od té doby o něm nejsou žádné zprávy.
Jan Kapr
Narozen 12. 3. 1914, hudební skladatel. Býval členem Sokola v satalicích, při cvičení se vážně zranil. Skládal masové písně, filmovou hudbu a jiné skladby. V roce 1951 byl vyznamenán Stalinovou cenou.
Místní háj - Bažantnice
Jsou zde převážně stromy listnaté a to duby, buky, javory a břízy. Jsou zde i kaštanové aleje, které podle údajů bývalého hajného pana Holého, byly vysazeny asi roku 1890. Za panství Černínů byli zde v háji chováni i jeleni a daňci. Černínové pěstovali v háji také holuby, na které pořádali střelbu. Této se kromě jiných hostů zúčastnil i arcivévoda Este a arcivévoda Karel, důstojník Brandýského pluku, pozdější poslední císař dynastie Habsburků.
Výměrem ministerstva zemědělství z roku 1948 byl háj přidělen obci Satalice. Jeho rozloha je 15 hektarů. Předán byl veřejnosti na slavnosti v červenci 1949. Na pasece byl vybudován taneční parket a prodejní stánky. Před tímto rokem byl háj nepřístupný.
V roce 1953 se zde konala okresní dožínková slavnost, které se zúčastnil tehdejší prezident Antonín Zápotocký, který provedl i pamětní zápis o naší obecní kroniky. V roce 1951 zřídilo ministerstvo školství státní přírodní rezervaci " Bažantnice v Satalicích", k ochraně živočišstva.
Státní statek, jehož historie byla již popsána, byl podle zemského archivu roku 1921 zabrán státem. Hlavní město Praha jej pronajímalo nájemcům. Posledním byl do roku 1945 Bělohříbek, který měl sídlo v zámku ve Vinoři. V roce 1950 bylo založeno v Satalicích Jednotné zemědělské družstvo, které mělo 249 hektarů. Předsedové družstva byli Holakovský, Přemysl Hedrlín, František Voleman. V roce 1962 byla provedena výstavba kravína v prostoru bývalé cihelny při silnici do Počernic. Družstvo bylo sloučeno v roce 1961 s JZD Horní Počernice. Plocha obhospodařované půdy se tím zvětšila na 469 hektarů. Od roku 1975 je zde Státní statek hl. města Prahy.
Svaz požární ochrany, původně Sbor dobrovolných hasičů, byl v Satalicích podle zachovaných zápisů založen 13. října 1898. prvním předsedou této dobrovolné organizace byl Josef Fiala. Zakládajících členů bylo osm a složili celkem62 zlaté. "Čamáry dle předpisu pořídili jsme si ze zábav, aniž by nám byla slavná obec Satalická nějakých příspěvků poskytla". Hasičský sbor byl jedinou korporací té doby, která nejen že plnila své dobrovolné poslání, ale byla též vedoucí složkou ve společenském i kulturním životě obce.
Původní hasičská zbrojnice byla ve stodole za kapličkou, na okraji háje. Dnešní požární dům je na části pozemku bývalé zahrady gruntu č. 15 rodu Jandečků. (Tento rod se připomíná r. 1654 ). Poslední František Jandečka prodal usedlost Josefu Hálovi. Tento podnikatel vystavěl cihelnu a další domky v tzv. Nové osadě. Po jeho úpadku se stal objekt majetkem věřitelů, t.j. rodiny Porgesů. Od nich pozemek zakoupil Místní národní výbor. Stodola., která zde stávala byla zbourána a v roce 1956 bylo rozhodnuto o vybudování požárního domu. Na stavbě požárního domu bylo odpracováno 18.3000 brigádnických hodin. Slavnostní otevření budovy se konalo 29. 6. 1958, tedy v roce šedesátého výročí požární organizace v Satalicích.
Po několik roků byla v prvním patře této budovy umístěna jedna třída ZDŠ. Nyní má zde své sídlo i profesionální útvar požární ochrany hl. m. Prahy ( od 1. října 1976 ). Základní organizace měla v roce 1982 39 mužů a 13 žen.
| Předsedové: | | Velitelé: |
| 1898 - 1910 | Fiala Josef | 1898 - 1910 | Suchý Josef |
| 1923 - 1928 | Froňek Josef | 1923 - 1928 | Bahenský Alois |
| 1929 - | Bahenský Alois | 1928 - | Svačina František |
| 1930 - | Viktorin Antonín | 1929 - 1932 | Řezníček Josef |
| - 1953 | Henzl Josef | 1932 - | Tácha Jan |
| 1953 - 1955 | Šlambera Antonín | - 1953 | Formánek Josef |
| 1955 - 1968 | Malý Václav | 1953 - 1981 | Vlk Oldřich |
| 1968 - 1976 | Tůma Jaroslav | 1981 - | Beneš Jiří |
| 1976 - 1980 | Beneš Jiří |
| 1980 - | Bížová Hana |
Tělocvičná jednota Sokol.
Byla založena v roce 1907. Přesto, že obec byla tehdy poměrně malá,měla několik nadšenců, kteří se nebáli velkých úkolů a rizika.Sešli se k první důvěrné poradě 1. dubna 1907 v hostinci U Cermanů. K dalším dvěma poradám byli pozváni zástupci Župy Barákovi a po všech formálních přípravách na ustavující schůzi 21. 7. 1907 byl zvolen první výbor jednoty. Dvanáct zakládajících členů složilo příspěvek po 25 zlatých. Prvním starostou byl R. Čepek a prvním náčelníkem Antonín Reitmayer.
Jednota měla přibližně 50 členů ze Satalic, Kbel, Vinoře a Radonic. V roce1908 se konalo první veřejné cvičení v restauraci U nádraží. Za další dva roky měla jednota první okrskové cvičení na posečeném poli u satalického háje, při silnici do Radonic. Při této slavnosti věnovaly satalické ženy jednotě prapor.
Po skončení první světové války vystavěl hostinský Cerman u svého hostince sál, který propůjčil jednotě ke cvičení. Tato sokolovna sloužila řadu let nejen ke cvičení, ale i k promítání filmů, konaly se zde různé kulturní akce, divadelní představení a dosud jsou zde pořádány plesy. Teprve v srpnu 1949 se stala Tělocvičná jednota Sokol vlastníkem sokolovny.
V Satalicích existovala mimo tělocvičné jednoty Sokol, i Dělnická tělocvičná jednota DTJ, založena v roce 1920, která konala cvičení svých členů v sále restaurace U Malých, na křižovatce.
Kopaná je v Satalicích od roku 1919, provozovala se v rámci Sportovního sdružení, nejprve na hřišti za prodejnou plynu, od roku 1944 na novém hřišti AFK.
Tělovýchovná jednota má v současné době 400 členů,kteří sportují v oddílech základní tělesné výchovy, kopané, tenisu, nohejbalu. Nejaktivnějším oddílem je oddíl tenisu, který pořádá každoročně celopražský turnaj žáků o pohár MNV. Tělovýchovná jednota pořádá každým rokem na hřišti filmový festival, za velké účasti obecenstva ze všech okolních vesnic.
Železniční neštěstí se stalo 20. prosince 1943. Ráno před šestou hodinou se srazily dva osobní vlaky na trati Kbely - Satalice. Byla to vina výpravčího ze stanice Kbely. V troskách vagonů bylo usmrceno 23 osob, 110 osob bylo zraněno a znich dalších 19 zemřelo v nemocnici.
V roce 1942 se stal v naší obci zločin. Stalo se v bývalé Hálově ulici č. 36. Žil zde se svou manželkou a dětmi zaměstnanec soudu Balcar. Pozval k sobě svou známou a ta beze stopy zmizela. Když se po čase po ni pátralo, zjistilo se, že její poslední stopa mizí v Satalicích č.36. Pod tíhou důkazů se Balcar k vraždě přiznal, ale neprozradil kam svou oběť odstranil. Kam mrtvá žena zmizela nikdo neví. Balcar byl odsouzen a popraven.
Oběti nacistické okupace
V koncentračních táborech přišlo o život 8 občanů naší obce. O květnové neděli 25. 3. 1945 od 12 do13 hodin byl proveden na Satalice letecký nálet. Svazy amerických letadel v sedmi vlnách za sebou shazovaly zápalné a tříštivé pumy o váze 15 kg, svázané po šesti kusech. Bomby byly svrženy na háj, kde měli Němci ukryto větší množství částí nových letadel a na letadla rozmístěná z letiště, těsně okolo obce. Následky byly hrozné.
Mnoho satalických občanů nedůvěřovalo kryrům. Hledalo útočiště ve volném poli a to se jim stalo osudným. Bylo 62 mrtvých, 60 těžce raněných a asi 40 lehce raněných. Mrtví byly přiváženi do kaple a ranění do budovy nynější školy. Všechny domy v obci byly poškozeny. Většina oken byla vytlučena, byly zničeny a poškozeny střechy, bylo zničeno elektrické vedení. Hořela továrna na barvy a laky a chlévy v Novákově statku. Po tomto náletu následovali skoro denně nálety t.zv. hloubkařů, kteří ostřelovali rozmístěná letadla a lokomotivy.
V květnových dnech 1945 byl ustaven Revoluční národní výbor. Byly předávány zprávy o pohybu německých vojsk. Zajišťovány potraviny a dodávány do pražských nemocnic.
Významnou událostí bylo 11. 5. 1945 sportovní utkání v kopané mezi sovětskými vojáky a jedenáctkou Satalic. Podle zpráv z tisku, byl to první zápas po revoluci a po skončení války v Praze.
Za účast a osobní obětavost v revolučních dnech byli vyznamenáni tito občané: Antonín Kavan, Miloslav Kittler, Josef Vrabec Josef Krucký, Ervín Kotala, Josef Kundrát a Karel Frolík.
Po osvobození byl z revolučního výboru ustaven národní výbor. Stalo se tak 30. 5. 1945 na veřejné schůzi občanů v sokolovně. Bylo zvoleno 15 členů a 15 náhradníků podle kandidátní listiny předložené čtyřmi politickými stranami.
V roce 1948 bylo v Satalicích: 6 koloniálních obchodů, mlékárna, zelinářství, 2 řezníci, pekař, cukrář, drogista, 3 holiči, 3 hostince, 2 krejčí, 2 truhláři, 2 trafiky, 4 statky a prodejna obuvi Baťa.
Kino. Původně se konalo promítání v sokolovně. Od roku 1950 v sále na křižovatce. Vedoucí kina Byl Miloslav Šerks, později Antonín Mazna. Návštěvnost klesala vlivem televize a málo atraktivního programu. Proto byla činnost v roce 1966 zastavena.
Knihovna byla založena v roce 1919. Je umístěna v sokolovně a má 5.500 svazků. Vedl ji Antonín Mazna. Nyní paní Košlerová.
Mužský pěvecký a hudební soubor Bendl.
Byl založen v roce 1932. měl asi 30 členů. Scházel se v restauraci U Nádraží. Jeho sbormistrem byl od založení Václav Kapr, otec hudebního skladatele Jana Kapra. V roce 1950 byl sbor rozpuštěn, neboť nebyl doplňován mladými lidmi.
Dramatický spolek založen 1921a loutkové divadlo. V letech 135 existoval při tělocvičné organizaci Sokol dramatický odbor pod vedením J. Svobody, Formánka a Kittlera, hrál různé činoherní představení a lidové operety. Po druhé světové válce založila skupina obětavých pracovníků loutkové divadlo. Soubor měl 26 členů.
Opera o Satalicích
Jaroslav Křička: " Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší" Op. 50 Je to komická opera o 6 obrazech. Text dle motivu O. Wildea napsal J. L. Budín. Děj opery se odehrává v Satalicích , kolem roku 1920, Premiéra se konala 27. 11. 1929 v Brně. Opera byla hrána i v Německu, Belgii, Švédski a Finsku. Děj je popsán i v knize Anny Hostomské "Opera".
Společnost přátel zahrad byla založena v roce 1927. Měla vždy za úkol pěstování ušlechtilých okrasných i ovocných stromů. Mimo užitku ve formě výpěstků i zlepšovat celkový vzhled obce. V současné době je název organizace Český zahrádkářský svaz. Má přibližně 180 členů. Svou prací se řadí mezi nejlepší složky Národní fronty v obci. Pořádá přednášky, zajišťuje pro členy stromky k výsadbě, pořádá výstavy ovoce a zeleniny a vlastivědné zájezdy.
Český červený kříž členy organizace jsou převážně ženy. Provádějí odborné školení civilní obrany a mají zdravotnický dozor při sportovních podnicích a to i při celostátní spartakiádě.
Myslivecké sdružení provádí dohled v místní bažantnici. Bylo založeno v dubnu 1950 a má asi 30 členů. Hospodaří na ploše 260 hehtarů místního statku. Vybudovalo umělou líheň bažantů. Ještě před nedávnem byl prováděn též odchyt zajíců na export do zahraničí.
Svaz čs. - sovětského přátelství uspořádal již několik besed se skupinami sovětských turistů, kteří navštívili Satalice.
Český svaz žen pořádá výstavy ručních prací
Svaz rodičů a přátel školy - rodiče provádějí ve škole různé opravářské a údržbářské práce, organizace pořádá každým rokem společenský ples a výtěžek věnuje na nákup potřeb pro školu
Dohlížecí výbor Lidového spotřebního družstva Včela
Svaz invalidů
Jednotka pomocné stráže veřejné bezpečnosti
Obec Satalice je již řadu let velké staveniště. V roce 1955 bylo zjištěno, že voda ve studni podniku Drupol obsahuje fenol. Postupně byla znečištěna řada dalších studní, kde byl zjištěn chrom a zinek. V ulicích byly rozmístěny cisterny do kterých byla dvakrát týdně dovážena pitná voda. Došlo i k soudnímu jednání. Aby bylo možno zavést do Satalic vodovod, bylo nutno vybudovat nejprve kanalizaci. S pracemi bylo započato v roce 1967, nejprve z místních závodu do čističky Kbely. Postupně se kanalizace buduje v dalších ulicích. Po vybudování kanalizace bylo započato s budováním vodovodu. Tyto práce vyžadují velké úsilí Národního výboru i občanů. Ulice byly několik roků rozkopány a je třeba dělat jejich nový povrch.
V letech 1965 - 67 byla vybudována silnice Satalice - Kyje. Původně zde byla klikatá polní cesta, která vyúsťovala v Kyjích u bývalé pískovny. Stavba nové silnice byla uskutečněna ze sdružených finančních prostředků místních závodů. Byl to první krok k tomu, aby k nám jezdil městský autobus. Tento dlouholetý cíl o zavedení městského autobusu byl splněn v únoru 1979, kdy byla konečná stanice u podniku Chemoprojekt. Prodloužení linky k sokolovně je od 1. září 1981.
Pošta je v Satalicích od roku 1929.
Dětské zdravotní středisko bylo vybudováno v roce 1967.
Samoobsluha byla otevřena v roce 1969.
Přejmenování ulic bylo provedeno v roce 1976, s ohledem na příslušnost k Hlavnímu městu Praze.
Kulturní středisko - původně zde byl hostinec Antonína Malého. Od roku 1920 se zde konalo cvičení Dělnické tělocvičné jednoty. Bylo zde menší jeviště. Po sloučení tělovýchovy byl sál převzat čs. Filmem pro filmová představení. V roce 1981 byl sál zmodernizován. Snahou MNV je obnovit zde provoz kina. Jsou zde pořádány různé kulturní pořady za účasti předních herců a zpěváků. 24.6. 1991 ukončena činnost z důvodů předání budovy původnímu majiteli.
Podle sčítání lidu z roku 1980 je v Satalicích 1.545 trvale bydlících a 150 přechodně bydlících. Z toho je 725 mužů a 820 žen. Trvale obydlených domů je 388, v nich je 560 bytů.
Sčítání lidu 1991 - 1.390 trvale bydlících, 379 domů.
Zpracoval Josef V o d i č k a
|
|
|
|
|
